Lák a nálev

Slovník spisovného jazyka českého vykládá lák jako konzervující tekutinu, do níž se nakládá maso nebo zelenina, třeba okurkový lák, a uvádí původ z němčiny. Nálev je širší pojem: tekutina používaná při nakládání a jiných způsobech konzervace, například sladkokyselý nálev na okurky.

Německé Lake označuje silný solný roztok k nakládání potravin. DWDS ho odvozuje z dolnoněmeckého slova pro louži a uvádí, že ve významu solného nálevu na ryby se od 14. století šířilo spolu s obchodem se sledi. Francouzské saumure z pozdně latinského salimuria, složeného ze sal, sůl, a muria, slaná voda, je v tomto smyslu doloženo už koncem 11. století.

Escoffierův lák na nasolování masa obsahoval kromě vody a šedé soli také ledek a hnědý cukr; sílu ladil oloupanou bramborou: přiléval vodu nebo lák svařoval, až byla brambora právě na hranici plavání. Velké kusy doporučoval lákem nastříknout, jinak by okraje byly přesolené dřív, než sůl pronikne do středu, a hovězí nad osm až deset liber (≈ 3,6–4,5 kg) nechával v láku osm dní.