Kuchyňské pojmy · Mezinárodní

Legování

Zahuštění a zjemnění polévky nebo omáčky žloutkem, často rozmíchaným se smetanou.

Ilustrace (AI): Legování
Ilustrace (AI)

V kostce

Původ
Něm. legieren (18. stol.) z it. legare, lat. ligare – vázat; fr. liaison v kuchyni od 1393.
Výroba
Žloutek, obvykle rozmíchaný se smetanou, se vmíchá do horké, už nevroucí polévky.
Poměr
McGee (teplé žloutkové omáčky): žloutek se sráží zhruba při 70–77 °C; Escoffier: 3 žloutky a ⅕ pinty (≈ 115 ml) smetany na quart (≈ 1,1 l) polévky velouté.
Použití
Krémové polévky typu velouté a bílé omáčky.
Náhrady
Zahuštění jíškou nebo škrobem; zjemnění máslem (montování).

Kuchařský význam slova odpovídá německému legieren, které DWDS vykládá jako zahušťovat polévky a omáčky žloutkem či moukou a v tomto smyslu dokládá od 18. století; slovo pochází z italského legare a latinského ligare, vázat. České slovníky, SSJČ i Akademický slovník cizích slov, uvádějí u slovesa legovat jen hutnický význam, přidávání příměsí do kovu.

Francouzská liaison, spojení, je v kuchařském smyslu doložena už roku 1393 v Ménagier de Paris a Trésor de la langue française ji vykládá jako přidání přísady, která pokrm sjednotí a zahustí – jíšky, žloutků, másla, smetany nebo škrobu. Escoffier na quart (≈ 1,1 l) polévky typu velouté počítá tři žloutky a pětinu pinty (≈ 115 ml) smetany.

Rozhoduje teplota. McGee uvádí, že v teplých žloutkových omáčkách se bílkoviny žloutku srážejí do drobných hrudek zhruba při 70–77 °C. Proto se polévka po legování už nenechává vařit.

Zdroje